Tato práce analyzuje každodenní zkušenost skrze pojmy cíle a problému. Jsou rozlišeny dva základní typy problémů: technické a aporie (neřešitelné); aporie jsou přitom hlavním tématem dalšího. Ukazuje se, že důvodem jejich neřešitelnosti je kognitivně-voluntární závislost; poté je představena odpovídající buddhistická nauka o řetězu závislého vznikání. Dále jsou rozebírány teoretické a praktické předpoklady pro prolomení zmíněné neřešitelnosti. Na teoretické rovině se jedná o reformulaci subjektivity, objektivity a pravdy; zde se opíráme o různé buddhistické nauky, zejména filosofa Nagiirjunu. Praktická stránka zahrnuje různé metody kultivace mysli (vyhrocení paradoxu a ztišení) jako předpokladu pro provedení vlastního řešení; fungování těchto metod osvětlujeme v prve vypracovaném modelu. Aporie se ukazují jako zvláště důležité pro filosofii, která se proto musí zabývat kultivací mysli.
